Za dobrým jídlem do Krkonoš?!

Krkonoše

Před časem jsem slyšela, že prý v Krkonoších není v restauracích dobré jídlo. Nevěřila jsem tomu, ale měla jsem možnost si pravdivost tvrzení ověřit v praxi a výsledek bude možná trochu překvapivý…

Pec pod Sněžkou

První zastávka byla v Peci pod Sněžkou na dolní stanici lanové dráhy, kde jsem strávila hodinu a půl čekáním ve frontě, a protože jsem nechtěla riskovat, že mě někdo předběhne, zredukovala jsem vlastní zásoby potravin. Kdo by se s proviantem chtěl tahat po horách? Čekání se sice dalo zkrátit nákupem v kiosku se zmrzlinou a ledovou kávou, jenomže poměr cena-množství nebyl zrovna uspokojivý.

Sešlo i z plánovaného oběda na vrcholu Sněžky, vždyť si tam dala schůzku snad polovina Evropy, takže se dalo přepokládat, že to nejlepší z menu už mi stejně snědli rychlejší horalé. Příště si budu muset přivstat, abych se do lanovky dostala mezi prvními už v 8 ráno a mohla si vybírat… Takže jsem uháněla přes Obří důl zase dolů do Pece a doufala jsem, že někde na svahu potkám občerstvovnu, kde bude v nabídce něco lákavého. Místo toho jsem si udělala pauzu na břehu Úpy a ztrestala jsem obsah batohu. V Obřím dole jsem v nabídce objevila jen Obří biftek (za obří cenu), který mě coby obří vegetariánku nemohl uspokojit.  Zato opodál jsem našla stánek se zmrzlinou a balenými nápoji, s vysokohorskou přirážkou, ale točené zmrzliny byla nezanedbatelná porce.

Podél Úpy jsem pokračovala směr Pec a jen kousek od tamější zastávky lanovky jsem objevila nejmenovaný penzion, který nabízel občerstvení ušlým pocestným za poměrně mírné ceny. Rozhodla jsem se pro míchaný zeleninový salát, do něhož původně patřil tuňák a vejce natvrdo, ale obsluha mi ochotně upravila ingredience k mé spokojenosti. Jen chuťově žádná sláva, zálivka byla neskutečně přesolená.

Nocovala jsem v jiném penzionu na druhém konci obce, kde jsem měla snídani v ceně pokoje. Přestože mě personál lákal i na večeři, neodvažovala jsem se takový kulinární zážitek vyzkoušet, ve všech prostorách objektu totiž páchl přepálený olej. Předpokládala jsem, že u snídaně mě nějaké nepříjemné překvapení nečeká.  A opravdu, nebyla tak nepoživatelná, jak jsem si celou noc představovala, ale nemůžu mluvit ani o labužnickém nebi. Jíst se to dalo a cestu autem jsem přečkala bez nesnází, víc se o štrůdlu nehodlám zmiňovat. Pokud znovu do Pece pojedu, dám přednost ubytování blíž k centru a radši si připlatím, než tuhle zkušenost opakovat.

Tvrz Stachelberg u Babí

Posilněná „snídaní“ jsem se vypravila za obec Babí, do pevnosti Stachelberg, která je součástí plánovaného meziválečného opevnění Československa. S průvodcem jsem prolezla podzemí, dozvěděla se něco o meziválečné politice a prohlédla si pověstný řopík, ale kromě historických faktů mě zajímala zdejší kuchyně. Teprve pak jsem se mohla plně soustředit na minivýstavu v pěchotním srubu TS-73.

V prostoru pevnosti jsem neobjevila žádnou stylovou restauraci, takže jsem se musela spokojit se stánkem rychlého občerstvení, který přesto měl poměrně širokou nabídku teplých i studených jídel. Po prohlídce vlhkého podzemí jsem dala přednost hranolkám. Na těch není co zkazit. Tedy pokud člověku obsluha nezapomene dát kečup. Přesto to bylo nejlepší jídlo celého výletu…

Za dobrým jídlem do Krkonoš?!
5 (100%) 1 vote

Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.


*